Tenhle článek o snění jsem původně napsal na objednávku. Mělo se jednat o web o lucidním snění, ale ukázalo se, že jde o eshop s jediným produktem — drahým diářem na zapisování snů. Bláhově jsem při psaní zadoufal, že mým přispěním aspoň trochu zmírním tenhle postoj západního člověka, který činí objektem trhu naprosto vše a — slovy Castanedova dona Juana „ve svém bláznovství věří sám sobě, že to celé dává dokonalý smysl.“ Článek nakonec nebyl použit, dávám jej proto sem.
1. O zapisování snů
Zapisováním snů získáte hmatatelný důkaz o té části vás samých, které jste doteď nepřiznávali existenci. Věřte mi, že až si budete číst o vlastních snech, které se vám zdály předevčírem nebo předloni, přijde vám to, jako byste si četli něčí tajný deník.
Budete překvapeni, jak úžasné sny se vám zdály a jaká dobrodružství jste prožili. Jako byste vždy chtěli hrát ve filmu a zjistili, že v něm dávno hrajete.
Má to ale háček, chce to odvahu. Setkáte se totiž se svými touhami, ovšem v obráceném významu: bude sice na vás, zda se na ně dokážete podívat, ale pokud ano, vydáte se na dobrodružnou, ale strastiplnou cestu sebepoznání. Jako příklad mohu uvést následující dva sny:
V prvním snu stojím na vyvýšeném místě, na mayské pyramidě. Nachází se na ní množství lidí, ale vrchol pyramidy postupně všichni opouští. Zůstávám nahoře sám, když mi telefonuje kamarád, vůči kterému cítím v reálném životě výčitky svědomí. Velmi tichým hlasem zlomeným smutkem mi vyčítá, že jsem nepřišel na schůzku, která se koná právě teď.
Mám silný pocit, kdy jsem doufal, že stárnutím objevím moudrost a hluboký vnor. Místo toho vidím jen projekci svého stínu na všechno kolem sebe a pronáším při tom dávno zapomenuté věty svého otce - šamana. Konec snu.
Možný výklad 1: pro touhu po poznání zapomínám na své přátele
Možný výklad 2: poznání je osamělé
Možný výklad 3: sen poukazuje na duchovní pýchu (vrchol pyramidy)
Druhý sen je z období, kdy jsem přemýšlel o nerozumnosti dobrovolné smrti:
Zdá se mi, že má žena zemřela. Její smrt mne ve snu zasahuje a doslova vyráží dech svou prázdnotou a náhlostí. Brečím a lituji sám sebe, že jsem zůstal s dětmi sám. Bolestně si uvědomuji, že má žena už není, že ji už nikdy neuvidím a že když jsem ji viděl naposledy, bral jsem to jako samozřejmost. Stejně jako to, že se znovu uvidíme – ráno, až se vrátíme z práce atd.
Konec snu.
Lidská mysl dokáže vysvětlit každý sen. Ale u analýzy je nejdůležitější pocit. Když to vámi projede, prorezonuje, v tu chvíli je to to pravé.
2. O snění a probuzení podle Carlose Castanedy
„Indiánští čarodějové dávných dob viděli lidskou bytost jako obrovský světelný útvar, který se plynule vznáší a při tom pohybu za sebou vytváří hlubokou brázdu v energii země,“ píše Carlos Castaneda ve své knize Umění snít.
Podle Castanedova přístupu (a jeho indiánského učitele dona Juana) je snění nástrojem k dosažení svobody. Skrze probuzení se ve snu a uvědomění, že právě teď sním. To nazývá první bránou snění. Druhou bránou je schopnost znovu ve snu usnout a ve snu snít další sen — sen uvnitř snu. Motiv druhé brány byl použit ve filmu Inception s L. Di Capriem.
Sny přinášejí vše, co je nutné.
— Carl Gustav Jung
Předpokladem k lucidnímu snění je najít ve snu vlastní ruce. Don Juan říkal Castanedovi, že ruce jsou jen pomůcka, že stejně tak je možné najít svého pindíka, aby se snivec probudil uvnitř snu, ale ruce jsou prý nejjednodušší. Poté Castanedu nabádal, aby ve snění pohledem neulpíval příliš dlouho na jednom předmětu, ale spíš pomalu a neustále klouzal očima.
Výsledkem všech těch let na stezce čarodějů jsem poznal bez nejmenšího stínu pochybností, že ve vesmíru existuje jenom energie. Zlo je pouze zřetězení lidské mysli (…) logicky tedy neexistuje nic, čeho bych se měl bát.— Carlos Castaneda: Umění snít
Naše konsenzuální realita (termín profesora S. Grofa) je výsledkem našeho společného snění. Když v parku vyfotíte krásný strom, na fotce nebude ani strom ani skutečnost. Bude na ní pouze obraz někoho, komu říkáme „strom“.
Když odejmeme objektům či emocím jejich označení, uvidíme, že věci, objekty a pocity jenom jsou. V ohromení tak staneme tváří v tvář jejich Bytí. A zároveň budeme (jsme) přítomni ve svém vlastním Bytí. To je probuzení.
Sny a snění jsou veliké. Ať už k nim přistoupíme z pohledu analytické psychologie C. G. Junga a bereme sen jako nevědomou kompenzaci bdělého stavu či z pohledu C. Castanedy a šamanského přístupu jako příležitosti k osvobození, k probuzení z osobního snu a ze snu planety.
Obojí stojí za to.
3. Lucidní sen
Tehdy jsem ve snu našel svoje ruce. Hledím na ně a myslím si: je to tady, tohle se mi teď zdá, zatímco doma spím.
První, co mě napadne, je letět. Vznesu se trochu nedůvěřivě, ale za chvíli letím nad Karlovým náměstím v Praze, kolem Ječné a dál dolů směrem k botanické zahradě. Pomyslím si, že chci vidět siločáry světa. A opravdu, z prstů na rukou mi za letu vystřelují červené čáry, podobajícím se čarám za letadly. Důležité mi to ale nepřipadá.
Letím dál nad Vltavou a mé vědomí, kterému dochází, co všechno je možné a že doslova všechno je jinak, se v záplavě možností začíná tříštit a sen končí. Dosáhl jsem první brány snění.
Konec snu.
Závěry
V dnešní tolik rozmělněné a zrychlující se realitě bych asi nepřikládal takový důraz na termíny. I ty podléhají zmatení. (Ruiz třeba používá pro zmatení mysli výraz "mitote", zatímco podle Castanedy je mitote peyotlový obřad.)
To nejryzejší přináší Spirit každého z nás v samotě. Nejlépe v přírodě. Tam se akumuluje mocná síla Ducha a Země a přivádí nás zpět k nám samým.
Velké celky se hroutí a budou se hroutit dál. Spící většina tomu bude bránit starými prostředky strachu a zotročování. Ale nacházíme-li se ve stadiu 6. vymírání druhů, uvědomění si toho, kým ve skutečnosti jsme, je nevyhnutelné k přežití.
super
OdpovědětVymazat