Svoboda

je to jediné, čím se má člověk podle Nekonečna zabývat. 

Sám Carlos Castaneda zůstal v ošuntělém pronajatém hotelovém pokoji několik měsíců, než - jak mu poradil don Juan - zemřel.

Na otázku jak pozná, že zemřel, mu don Juan odpověděl, že čaroděj to pozná podle toho, že je mu jedno, jestli je sám nebo jestli má společnost. Celé anabázi předcházelo Carlosovo ukončení vztahu s učením dona Juana na tržišti v Hermosilu. Castaneda byl překvapen jak jednoduché to bylo a jakou úlevu pocítil ve chvíli, kdy se tehdy za Juanem Matusem "zavřel lidský závěs".

Don Juan po svém způsobu splynul s davem na tržišti a po několika týdnech prý Castaneda zapomněl, co se zapomenout dalo. Po uvědomění si, že on sám není lepší, než ostatní, se v depresi a sebevražedných myšlenkách ocitl sám v hotelovém pokoji, kde čekal, až jeho osobnost zemře.

Stojí za to zmínit prohlášení Juana Matuse, že "nervovým zhroucením propadají lidé, oddávající se sami sobě". Někde vzadu v hlavě, nebo možná někde dole v břiše cítím/vím, že je to tak. Ten nepatrný rozdíl ve vnímání a mlhavý pocit, že si stačí vybrat a nepodlehnout sám sobě, skrývá klíč ke všemu.

Pro bojovníka je svoboda vším. 

Je to konec utrpení v buddhismu a hinduismu, království nebeské v křesťanství a přítomný okamžik v současné "moderní" spiritualitě.

Kde přesně je ten okamžik, kdy zaslechnu tichý ale jasný hlas, který říká: "TEĎ!"