Následující, ani ne tak článek jako spíš výtah, je malý vzorek Příručky bojovníka, kterou jsem sestavil na základě knih Carlose Castanedy Příběhy síly, Dar orla a Vnitřní oheň. Místo abych se namáhal teoriemi a chytristikou zda jde o fikci či ne, rozhodl jsem se uvést tato učení do praxe.
Vlastně je pošetilé říct, že jsem se pro něco rozhodl nebo nerozhodl, zkrátka se to začalo dít. Ale aby to nevypadalo, že si snad honím triko, tak jako malé dovysvětlení uvedu promptně do života skrovné říkání o Muži, který chtěl zemřít.
Nemá cenu se ptát, proč jsme tady. Můžu být pouze bezchybný ve svých činech a přeskupit tak svou sílu. Mohu jednat jako by se nic nedělo, protože ničemu nevěřím. A přece všechno přijímám tak, jak se mi to jeví. Nikdy nemám pocit, že něco vím a nemám ani dojem, že se nikdy nic nestalo.
Můžu jen jednat tak, jako by všechno záleželo jen na mně, jako bych vše ovládal, i když se u toho budu třást strachy. Život je jen malá objížďka, kterou teď projíždíme.
Můj rozum možná chce, abych selhal, aby mi mohl zastřít fakt, že jsem celistvý.
Celý svět se přizpůsobuje sám sobě. Svět je udržován rozumem, ze všeho vytváří událost, kterou můžeme chvíli pozorovat na cestě za daleko důležitějšímí věcmi.
Někteří z nás zůstanou hlupáky až úplně do konce.
Je tu jen popis světa, který jsme se naučili vizualizovat a pokládat ho za samozřejmý.
Nechci říkat, že máš naplnit svůj osud, protože žádný osud není.
Změň svoje pocity.
Tajemství všeho je pozornost člověka.
Rozum dovede přirozeně tak či onak vysvětlit všechno, co se děje, v rámci svého náhledu na svět. A k vlastní celistvosti lze dospět jen tehdy, když plně pochopíme, že svět je jen náhled.
Tváří v tvář neznámu je člověk na vrcholu svých sil.
