Mitote. Toltécký výraz pro peyotlový, mezkalinový obřad. Setkání mužů, (hledajících) Poznání. Carlos Castaneda vydal svou první knihu Učení dona Juana v roce 1968 a popisuje v ní události, které se mu přihodily počínaje rokem 1961 a dále. Uvádím to proto, že vše, včetně použitých výrazů či názvosloví jsou tak datovány o více než 30 let dříve, než novodobé toltécké říkání Miguela Ruize.
Mitote je výraz dona Juana pro obřad, při kterém se muži setkávají s Meskalitem, který je učí, jak žít. Ve Čtyřech dohodách je tento pojem vysvětlen jako "zmatení lidské mysli". Což pokládám za zmatení vpravdě velkolepé. Miguel Ruiz, jak jsem se dočetl, je nagual a rytíř řádu Orla.
 |
>> Orel << - © J. Skalák
|
(Pravděpodobně toho samého Orla, jehož popis nabízí Castaneda ve své knize Dar Orla jako bytost, jehož emanace vnímáme jako náš běžný svět a který se živí naším vědomím. I dle slov naguala dona Juana je tato představa krajně nepříjemná a je cílem bojovníka tomuto předejít, určitým způsobem obejít tuto skutečnost a po smrti si ponechat alespoň svou životní sílu, když už ne své vědomí. Lze si ponechat své vědomí za předpokladu, že Orlovi nabídneme svou rekapitulaci, své opětovné prožití všech důležitých událostí našeho života a Orel ji přijme. Tak, jako se to povedlo doni Soledad, viz knihy Vnitřní oheň a Dar Orla).
Celého tohoto srovnání se dopouštím proto, že jednak jsem dosud na českém internetu nenašel kloudné pojednání o Castanedovi a jeho učednictví, pouze eseje zabývající se pravdivostí či nepravdivostí jeho svědectví. Sám jsem léta žil v cizím snu, že pouze první čtyři z jeho knih by snad mohly popisovat "skutečné" události, zatímco zbytek se vezl na popularitě těchto čtyř a leccos bylo rozmělněno nebo zcela vymyšleno.
Když jsem se však v životě ocitl na místě, ze kterého zdánlivě neexistovalo východisko, celá sága o donu Juanovi pro mne pojednou dostala křišťálovou čistotu a zvláštním vhledem jsem získal jistotu, (podle dona Juana není pro bojovníka důležité, zda je nebo není něco pravda/jistota a tím získává absolutní svobodu, neboť zde již není názor, který je třeba bránit) a té jsem se téměř zalekl. (Co když je vše, co don Juan říká, pravda?!)
Druhak se ho dopouštím proto, že stejně jako Castanedovi, i mně občas svět dona Juana "ujíždí pod nohama" a kromě výtečné knihy Victora Sancheze Učení dona Carlose, v níž Sanchez provedl výtah konkrétních technik celého učení, doplněný o publikaci svého náhledu na svět dona Juana a Carlose Castanedy, jsem neměl kde vzít nějaký jakžtakž pevný bod.
Zatímco Castanedovo jméno je v určitých kruzích prý považováno za téměř sprosté slovo, Čtyři dohody Miguela Ruize, jakkoliv jde o dílo poutavé a dechberoucí, jsou pouhou setinou toltéckého učení, které bylo nesrovnatelně komplexněji popsáno, jak jsem řekl, před více, než 30 lety. A nemohl jsem si nevšimnout zásadních rozdílů ve výkladech. Viz ono mitote, nagual a snění. Výklady tak rozdílné, že je nemohu považovat za pouze ztracené v překladu a podobná zamyšlení jsou mi dobrým vodítkem v téhle úžasné době Toltéků a nagualů.
